O tom, že původně dobré a zřejmě i ušlechtilé nápady se proměňují v agonii nenávratně směřující ke špatnému konci, by mohl vyprávět park sakrálních miniatur v polském poutním městě Czestochowa. Protože návštěva této „duchovní atrakce“ přesně takto působí.

Park postavený z evropských dotací si klade za cíl představit miniatury nejdůležitějších křesťanských kostelů světa.

Poměrně věrně vyvedené kopie jsou rozmístěny tak, že návštěvník putuje od jedné ke druhé, a zhruba za hodinu může navštívit vše podstatné včetně baziliky svatého Petra v Římě nebo katedrály v Assisi. Cesta po svatyních pak končí u 14 metrů vysoké laminátové sochy papeže Jana Pavla II., která nad městem vztahuje ruce.

Když odhlédneme od sochy papeže, která vzbudila debaty už při svém vzniku, stejně vše působí tak trochu divně. Park leží na okraji města, nemá skoro žádnou propagaci a příjezd k němu působí jako cesta někam do obskurní prodejny bazarových stavebnin. Na parkovišti, přesto, že je sobota odpoledne a mělo by tedy překypovat návětěvníky, narazíte na tři auta, z toho dvě asi patří oběma zaměstnancům atrakce, třetí je naše.

Cesta z prašného parkoviště pak vede přes zpustlou bránu ve stylu westernového městečka k pokladně, kde jediná zaměstnankyně prodává lístky. Jeden asi tak za 120 Kš (17,50 Zlotych). Od pokladny se vydáváme po štěrkem sypané cestě na prohlídku areálu, který rozhodně pamatuje lepší časy a na jehož údržbu, natožpak rozvoj, už evidentně nejsou peníze a asi ani síly.

Modely staveb by se měly ošetřit, sloupy u modelu chrámu svatého Petra v Římě to už podle mě dlouho nevydrží. Trávu by bylo udržovat, vlastně nejenom trávu, ale všechno. A když nakonec tedy vystoupáte až k soše Jana Pavla II., hned za ní narazíte na rovněž pustnoucí dětský zábavní park s opuštěnými stánky občerstvení. Docela strašidelné.

Má tam smysl jezdit? Asi ano, pokus vás trochu berou sakrální stavby. A taky pokud vás zajímá, jak to dopadá, když se něco postaví za evropské dotace a pak dojdou peníze, síly a invence. Anebo pokud to třeba někdo přesně takto plánoval, aby … kdo ví.

Možná je stav a osud parku předzvěstí jiných velkých projektů, které byly slavně budovány za tzv. evropské peníze – tedy za peníze, které někdo vybral z kapes lidí a moudře přidělil tam, kde si myslel, že budou dobře sloužit. No – ne vždy myslel správně.