Církev adventistů sedmého dne v Evropě v současné době žije necitlivým rozhodnutím o zamítnutí ordinace žen do služebnosti kazatelů, které učinilo setkání delegátů Generální konference. Toto rozhodnutí sice nedává žádný velký teologický smysl, ale zato ilustruje hlubokou kulturní propast mezi církví v USA, Austrálii a Evropě na jedné straně a v Jižní Americe, Africe a Asii na straně druhé. 

Mnozí adventisté, kteří hlasovali a podporovali ordinaci žen, nyní vyjadřují z výsledku frustraci a rozčarování. Téměř všichni ale hlasovali pro úpravu 6. věroučného článku o stvoření (podle mých informací bylo proti pouze asi 30 delegátů). Ten ale může mít na život církve ještě negativnější dopad, než to, že ji někdo bude považovat za sexistickou organizaci. V textu „Adventistické upřesnění věroučného bodu o stvoření: symptom změny kurzu církve” jsem vyvodil tři znepokojivé závěry:

1. Formulace staví mimo adventismus lidi, kteří zastávají jiný výklad prvních kapitol Genesis.

2. Církev vstupuje na pole přírodních věd, kde nemá co dělat.

3. Církev považuje spisy Ellen Whiteové za zdroj své věrouky.

O problematice vzniku života na zemi jsem přečetl mnohé knihy, absolvoval řadu diskusí, ale jak to je, pořád nevím. Moje intelektuální kapacita a vzdělání na to nestačí. Neumím rozhodnout, který z přírodovědců má pravdu, když interpretuje vykopávky dinosaurů. Nevím, jestli datování radiouhlíkovou metodou je nebo není seriózní. Nevím, jak to bylo s neandrtálci a už vůbec ne, jak je to s genomem.

A protože nevím, moc si přeji, aby na tyto otázky mohla věda svobodně hledat odpovědi a nemusela se podřizovat jakémukoliv úzce vymezenému teologickému nebo ideologickému pohledu. A přeji si, aby se toho dobrodružného pátrání mohli zúčastnit i adventističtí biologové, geologové, paleontologové a další experti. Tím, že Církev adventistů sedmého dne do této odborné debaty vstoupila a odhlasovala si, že už ví, že stvoření proběhlo v nedávných šesti doslovných dnech, mají ale tito vědci problém. Když nad tím nechtějí jenom tak mávnout rukou, musí stát na straně kreacionistů nebo nechat vědy nebo vystoupit z církve.

Ale je toho ještě víc, co nevím. Nevím, proč se pro Církev adventistů sedmého dne stala otázka způsobu stvoření světa v doslovných šesti dnech tak zásadní. Nevím, proč říká, že kdyby se nejednalo o doslovné dny, nemělo by smysl světit sobotu. Nerozumím tomu, proč by měl být v případě, že toto doslovné stvoření v šesti dnech neplatí, adventismus jenom „joke” (slova Clifforda Goldsteina z minulé Generální konference v roce 2010).  A hlavně nevím, proč je takovými výroky pověst církve a její identita svazována se specifickou exegezí prvních kapitol Genesis, když sám apoštol Pavel svoji křesťanskou identitu a pověst svazoval s vírou v Kristovo vzkříšení.

A  protože nevím, tak se ptám:

1. Nakolik mi má církev právo říkat, jak mám vykládat část Písma, jejíž přímou souvislost s věroukou církve nevidím? (Adventistické zachovávání soboty s kreacionismem souvisí opravdu jen nepřímo a spíše v myslích církevních administrátorů než v realitě, protože jinak by museli všichni kreacionisté světit sobotu. A to zdaleka neplatí).

2. Nakolik musím považovat Ellen Whiteovou za neomylného vykladače Bible, pokud jde o stvoření? A nakolik je neomylná, když vykládá jiné části Písma? A je-li neomylná, můžu tedy bez ní vůbec vykládat Písmo?

3. Co mám dělat, když nevím, jak je to se stvořením?

4. Co mám dělat, když mi moje svědomí a rozum říkají, že církev tady dělá chybu, protože vstupuje někam, kam nemá? 

5. Musím mít ve všem jasno nebo se alespoň tak tvářit? Anebo mám pořád, i když jsem členem Církve adventistů sedmého dne, právo nevědět?