Francis Bacon nebyl v pravém slova smyslu akademickým filosofem. Pocházel z rodiny drobné šlechty, která využila změn v době Jindřicha VIII. a získala vliv a majetek, takže jeho otec byl lordem, strážcem pečeti. Vystudoval na univerzitě v Cambridgi, ale studium ho neuspokojovalo, protože ho považoval za neplodnou knižní učenost. Nastoupil do diplomacie, ovšem po náhlé smrti otce se musel začít věnovat praktickým záležitostem. Vystudoval práva a zapojil se do státních služeb.

V době vlády královny Alžběty se mu však nedařilo získat odpovídající postavení, zřejmě díky tomu, že vystoupil v parlamentu proti zvyšování daní, které královna navrhla. Kariéru tak mohl začít budovat až za krále Jakuba I., kdy se stal dokonce lordem kancléřem. Byl však později usvědčen z korupce, odsouzen k pokutě a vězení. Není však jasné, zda šlo o politickou intriku nebo o skutečnou korupci. Po krátké době byl sice králem Jakubem omilostněn, ale po zbytek života se již politice nevěnoval a zaměřil se na vědeckou práci, které se však věnoval i před tím.

Baconovo náboženské cítění formovala jeho matka, která pocházela z putitánské rodiny a Bacon tedy vyrůstal v atmosféře přísného kalvinismu. Postupně se však od Kalvína odkláněl a ztotožňoval se s dědictvím církevních otců, zejména Irenea z Lyonu.

Bacon dospěl k závěru, že dosavadní vzdělanost se točí v kruhu, věda používá špatné metody, rozum není dostatečně účelně využíván, a je proto třeba „řešit problém znovu a lepšími prostředky a dosáhnout tak celkového obnovení věd a umění”. A protože se dosud „nenašel nikdo, kdo by se podobným úvahám oddal“, rozhodl se vzít tento úkol na sebe. Pro svůj program zavedl latinský pojem Instauratio Magna, přičemž slovo instauratio má teologické souvislosti – znamená nový začátek, obnovení a latinský překlad bible Vulgáta ho používá pro obnovení židovského chrámu po babylonském zajetí. Z toho se dá usoudit, že svůj úkol vnímal velmi duchovně.

Byla to však natolik rozsáhlá práce, že se mu ji nepodařilo za života dokončit a celá řada jeho děl zůstala pouze v nástinech, poznámkách nebo nedokončena. Bacon vycházel předně z předpokladu, že věda musí přinášet člověku užitek a nemá být tedy studiem pro studium. A stejně jako řemeslníci používají pro svou práci nejrůznějších pomůcek a nástrojů, potřebuje takový nástroj i věda. Tímto nástrojem pak měla být jeho metoda.

Jak tedy konkrétně postupoval? Nejdříve definoval některé omyly lidského myšlení, se kterými člověk přistupuje ke zkoumání. Jednak tvrdil, že lidský rozum se opírá o ty věci, které již jednou uznal za správné a to, co poznává pak s nimi slaďuje. Fakta, která tomu neodpovídají má zato tendenci podceňovat. A pak také, možná i na základě svých politických a diplomatických zkušeností, odhalil, že člověk všude kolem sebe předpokládá větší řád, než ve skutečnosti je, a vymýšlí si i vztahy, které neexistují (kéž by si tohle někdy přečetli stoupenci nejrůznějších spikleneckých teorií).

Kromě toho popsal i celou řadu dalších omylů, kterými člověk trpí při zkoumání přírody. Jsou to například nedokonalost lidských smyslů, mylné společenské názory, používání slov, která nic neříkají, k výkladu světa nebo chybné vědecké teorie a filosofie.

Bacon proto konstatuval, že dřív než vědec začne „dělat vědu“, měl by svoji mysl od všech těchto falešných předpokladů očistit. A potom by měl začít používat jeho nástroj vědy – indukční metodu: „Ale má cesta a metoda (jak už jsem často jasně naznačil a bude prospěšné to říct ještě jednou) je tato: nevyvozovat díla z děl či pokusy z pokusů, nýbrž z děl a pokusů vyvozovat příčiny a obecná tvrzení a z příčin a obecných tvrzení opět nová díla a pokusy (jak to dělají skuteční vykladači přírody).”

Kladl nesmírný důraz na shromažďování a porovnání faktů. Věda se navíc v jeho pojetí nedostávala do konfliktu s protestantismem (instauratio totiž chápal zároveň jako Boží jednání a zároveň jako produkt lidského myšlení). Přirozeným důsledkem jeho metody bylo, že Bible mohla být také zkoumána stejnou indukční metodou, jako příroda. To se velmi líbilo americkým křesťanů v 19. století, kteří byli přesvědčeni, že „správně chápaná věda podporovala náboženství“. A křesťanský fundamentalisus tuto ideu vlastně neopustil dodnes.